SuperAdobe v ČR - sklep

Dalibora naučila nouze housti a mne zahrada, Snězles ve kterém už osmým rokem vegetuji, žiji a čerpám energii. Stromy rostou a čím dál více plodí. Postupně rozšiřuji bramborový úhor a do mysli se mi už nějaký rok vkrádá otázka „kam s tím?“. Ano, vracím se ke své cca 11 let staré, avšak neustále oprašované idee, mít ve Snězlesu Superadobe stavbu. Někdejší nejasná idea vykrystalizovala v konečně rozhodnutí vybudovat touto metodou mokrý sklep ve svahu. Nachystaná díra byla během několika zim, několikrát zavalena, ale letos dalo slovo slovo, objevil se malý bagřík a ten nachystaný výkop vyčistil a pro mě již nebylo úniku. Sklep musí být letos, protože úroda jablek letos bude největší, co Snězles pamatuje. Kdoule, jako každý rok, mají opět extrémně nasazeno. Mrkve a celery také potřebují v zimě někde spát.

A tak jsem začal, srovnal jsem budoucí podlahu. Základové pásy jsem podsypal štěrkem a srovnal do váhy. Mám výhodu, že sklep bude cca 40 cm pod úrovní nižší terasy a cca 220 cm pod úrovní vyšší terasy, tzn. že nemusím používat zdvojené základové pásy, neboť první cca 4 řady pytlů budou zasypány. Zasypána bude vlastně celá zadní směna, která bude utopená ve vyšší terase a to i včetně střechy.

Protože stavba bude od spodní vlhkosti izolována pouhým štěrkem a jarní deště dosti často způsobují zvednutí spodní vody, zvolil jsem použití cementu pro základové pásy a to v poměru 6:1 (6 dílů jílu : 1 dílu cementu). Mám tu výhodu/nevýhodu, že na pozemku, kde se Snězles nachází se vyskytuje čistý a kvalitní jíl ve zvýšené míře. Jako zahrádkář nejásám, leč jako stavitel si libuji. Z toho důvodu plánuji i vybudování jílového jezírka, které se samo nabízí. Nicméně jíl je tvrdý jako kámen pouze v suchém stavu a pokud je poblíž nějaká vlhkost, jíl ji milerád nasákne. Jílová stavba po delším působení spodní vody by však hrozila kolapsem. Proto zatím přisypávám cement a mám klidné noci. Stavba samotná bude v místě zasypání izolována klasickou nopovkou, což mi teoreticky umožní, použít pro vyšší řady pytlů použít čistý jíl bez cementu. Zatím však nejsem zcela rozhodnutý, zda této možnosti využiji. S cementem jsem takový klidnější. Na spodní řadu pytlů (pytel standardní PP 60x40 cm) to vychází cca 2,5 pytle 25kg cementu.

Jíl má tu nevýhodu, že má tendenci hrudkovatět a lepit. Do takového materiálu rozmíchat cement je věru sysifovská práce, nicméně je proveditelná. Příprava samotné hlíny je tudíž aktuálně fyzicky nejnáročnější prací. Jíl s cementem míchám na plechu na zemi (míchačka by vyžadovala perfektně sypkou zeminu a s mokrým slepeným jílem by si nerozuměla). Odměřím 2 kbelíky hlíny, lopatou rozmělním, přidám půl kbelíku cementu, promíchám, a ještě jeden kbelík hlíny a domíchám. Během celého procesu rozmělňuji velké hrudky na menší a ty na ještě menší. Dle aktuální vlhkosti hlíny přidám vodu. Někdy 8 litrů, někdy jenom 5l. Vlhkost míchané směsi je stěžejní záležitostí, neboť příliš vlhká směs při utloukání hůře drží tvar a přebytečná voda prosakuje pytlem. Příliš suchá směs by takový problém být neměla, neboť časem natáhne potřebou vlhkost ze země a ztvrdne. Pro utloukání je vhodnější sušší směs. Takže vody spíše méně. Mám takovou zkušenost, že směs tvrdne po cca 2-3 hodinách a poté s ní už nic nelze udělat.

Zatím tedy buduji první, základové, řady. Bojuji s úhlováním pytlů. Je problém natvarovat cca 35kg těžký pytel specifického tvaru do vhodného rádiusu (správně rádia, ale mohlo by být nesprávně vyloženo a pochopeno), tak, aby kontaktní strany k sobě doléhaly po celé délce a tvořily tak ve finále kompaktní kružnici bez vykousnutých mezer.

Uprostřed sklepa mám vrut s hliníkovou trubkou, podle které, pomocí 150 cm pravítka, odměřuji správný poloměr u každého pytle.

Pro začátek to je všechno, co jsem chtěl sdělit, ale věřím, že během výstavby se budou objevovat další a další záludnosti a situace, které budu řešit operativně až na místě. Např. zádveří, stříška, větrání, střecha resp. náhrada střechy, příprava pro police, omítka, příprava na omítku atp.

Ještě musím rozehnat chmury, které trápí některé nerozhodnuté, ohledně trvanlivosti PP pytlů v našich podmínkách. PP degraduje pod UV světlem. Pokud pytle zasypete hlínou, nebo je pomažete vápenocementovou směsí tak nemusíte mít strach, že by z nich do příštího roku zbyly jenom třásně.

Osobně jsem provedl test, kdy jsem před cca 5 lety pár pytlů naplnil a použil je jako terénní prvek bez překrytí jejich povrchu. Nic se nerozpadá a pytle stále drží. Nutno dodat, že jde o pytle vyrobené na zakázku ve firmě Juta, kde už si v dnešní době koupíte pouze pytle rašlové.    

Vrah je zahradník

Ne, nikdy jsem si nedělal příliš romantické iluze. Nikdy jsem si nemyslel, že čeští zahradníci čtou stejné články jako já. Nedělal jsem si plané naděje, že každý, kdo má zahradu, chce zároveň pěstovat svou vlastní potravu. Ale tak nějak jsem předpokládal, že zahradníci mají k přírodě blízko. Proto dělají, co dělají. Zřejmě jsem se ale stal obětí celkového dojmu z jednostranně zaměřených permakulturních, přírodomilovných článků.

Realita, jíž jsem byl svědkem, mě ale tvrdě přišpendlila na mantinel omezeného a nepružného vnímání zahradnické reality. Dva dny jsem rozdýchával zkušenost, která mi otevřela oči. Nešokovala mě ani tak zkušenost sama, nýbrž následné uvědomění, jak to vlastně funguje. Jak je současná zahradnická obec komerční, bez absolutního zájmu o dlouhodobou udržitelnost, o přírodu samotnou, o živočichy v přírodě přítomné apod. Ale rovnou k věci. Srdce si vyliju později, ať víte, o čem je řeč.

Snězles pozemek(ne blog) je momentálně ve fázi probouzející se pouště. Bagr srovnal svah do dvou teras o rozloze cca 1500m2. Půda je promíchaná ornice s červenicí, bohužel částečně uježděná multikárou se štěrkem. Aktuálně se objevují první pionýrské byliny/rostliny jako smetánka, svlačec, bodláky, pýr, přeslička apod. Protože je půda obnažená a uježděná, chtěl jsem ji původně zpracovat rotavátorem a poté vyset kvetoucí louku. Poptal jsem několik zahradnictví z nichž jeden pán (zahradník) se uvolil k osobní návštěvě. Ihned po příjezdu prohlásil: „Tak tady to nejdřív musíme ošetřit Roundupem.“ Rezolutně jsem to odmítl s tím, že mně v trávě pampelišky nevadí, a nechápu, proč by měly.  A že celoplošné postříkání Roundupem promění už tak vystresovanou půdu na totální mrtvou poušť. Načež pán odvětil, že nemusím mít strach, že v současné době disponují nějakým bio Roundupem, který je vlastně v pořádku. Úplně mi došla slovní zásoba a pocítil jsem potřebu zhluboka dýchat. Naše jednání tím skončilo a mluvil už jenom pán ale také zajímavě. Nabídl mi např. trávník na klíč za kč 35,-- za m2, což v mém případě by znamenalo cca 50.000,- za angličana jako ve Wimbledonu.

Pán odjel bez zakázky a já si s hrůzou uvědomil, že jsem se právě setkal se zástupcem velmi zvrhlého odvětví, které se naoko jeví jako ekologické avšak je pouze ekonomické. A není se všemu divit, protože aktuální poptávka je daná. Většina vlastníků pozemků kolem nemovitosti chce okrasnou, bezpracnou zahradu s nějakým tím trávníkem na pořádnou grilovačku, bazén a lehátko. Když ale budeme trochu přemýšlet, tak i taková potravinová zahrada může být okrasná a pracná pouze při zakládání. Trávu budeme sekat tam i tam. Hnojit musíme i naši smaragdovou poušť avšak v případě přírodní zahrady nemusíme pro hnojivo do obchodu. Stačí si zajít ke kompostu nebo ke kbelíku se zkvašenými kopřivami.

Kde se ale vzal ten pokřivený vzor typu anglo-amerického. Kosodřeviny, vřesy, jehličnany a onen smaragdový, nízce střižený anglický trávník, který se hodí do odlišného podnebí, než je to naše, to tedy netuším. Ty, kdo víš, napiš. A kde není trávník, tam musí být mulč z kůry, dřevěné štěpky nebo štěrku. V trávníku se nesmí vyskytovat žádný plevel typu smetánka, sedmikráska, jetel nebo nedejbože mech. Trávník musí být bezpohlavní.

Nemyslím si, že by všichni současní  a budoucí vlastníci anglo-amerických zahrad byli nějací zvrhlíci nebo ignoranti. Spíše prstem mířím na zahradníky, kteří taková zvěrstva budují. Neznám jejich argumenty ale tuším, že ten hlavní bude, že to lidi takto chtějí. Jenomže v tom je právě kámen úrazu. Nepřemýšlíme, nevciťujeme se, nehloubáme, nebádáme, nejsme přítomní – pouze konzumujeme. Tím se dostáváme k jádru naší společnosti, kde hlavní motivací pro většinu činností jsou peníze. Ano, pokud pracuji proto, abych vydělal peníze, tak udělám, co zákazník chce a ještě mu natluču do hlavy pár klínů, abych na tom vydělal co nejvíc (viz. roundup výše).

Nezajímá mě dopad na lokální ekosystém, nezajímá mě, že se vaše děti po hře na trávníku osypou, je mi jedno, že pod luxusním kobercem leží mrtvá zem bez života. Trávníček neroste? Kupte si hnojivo, za týden bude v akci. Roste vám v trávníku něco jiného než trávník? Bio Roundup – je přátelský k přírodě…

Víte, když to tady tak popisuji, tak je mi z toho docela zle. Realita je zvrácená a zahradníci by měli zastupovat a hájit přírodu. Měli by vzdělávat a ne jenom vydělávat. Po nás potopa. A poušť.

V současnosti jsou naše zahrady pouze zahrazenými místy, kde je to naše.. Ze zahradnictví se stal byznys a myslím, že trend bude ještě posilovat, neboť touha člověka po návratu k přírodě je čím dál silnější. Vnímám, že lidé podvědomě tíhnou k přírodě více než před deseti dvaceti lety. Avšak nedají na svoje vnitřní pocity. Podívají se k sousedovi přes plot, krásná upravená zahrada se jim líbí. Pravidelné hučení sekaček patří ke koloritu našeho návratu k přírodě. A tak se rozhodnou pro to samé. Zahradník vyhoví.

Mám vizi. Vlastní zkušenosti mě naučily, že nejlepším způsobem jak nepřímo ovlivnit své okolí, je jít příkladem. A tak má vize spočívá v založení bujné zahrady plné jedlých keřů a stromu, kde trávník prorůstají kopce mateřídoušky a sedmikrásky se perou o místo s pampeliškami. Mým cílem je zahrada, o kterou se nebudu muset starat, když nebudu chtít, ale já vím, že budu. Zahrada, kde od června do prvních mrazů bude co konzumovat. Zahrada, která dá více jídla, než bude naše rodina schopná zkonzumovat. Zahrada, kde plot bude plnit nejen funkci ochrannou či vymezující, nýbrž i funkci potravinotvornou a okulibou.

A vím, že to je cesta, která nabídne alternativu k současné módě zelených pouští a zelených zdí. Jsem přesvědčen, že si poté majitelé okolních zahrad uvědomí, co vlastně od zahrady chtějí. Touto cestou jedna zahrada (jeden člověk) dokáže změnit mikroklima a biodiverzitu v celé oblasti čítající hektary. Netřeba bojovat, netřeba přesvědčovat a dávat své názory všanc. Stačí měnit myšlenky na činy. Stačí tvořit.

MéR

Ploskořez - univerzální pomocník na zahradu

Mám v plánu jej zařadit ke své rakouské kose. Nechám se překvapit, jestli je to taková pecka, jak se ozývá ze zahrad, kde poloskořez plní své úkoly. Těším se, jsem zvědavý. Dám vám vědět. Na jaře. Už brzy... MéR

Ploskořez je vynález, který nahradí pluh, kosu i motyčku dohromady

vynálezce Fokin vymyslel pomůcku pro zahrádkáře, která zcela popírá tradiční způsoby obdělávání půdy. Místo klasické orby se počítá jen s kypřením, odmítá se převracení půdy.

Na podzim zorat, na jaře znovu, zvláčet a můžete sázet, tak zní recept úspěšných zahradníků. Vladimír Vladimírovič Fokin náhodou přišel na jiný recept. "Půda se nám mstí za to, že ji obracíme. Zjistil jsem to sám, když jsem jednou nesehnal na podzim traktor, takže rozhozený hnůj zůstal na poli přes zimu bez zaorání. A když jsme celá rodina na jaře vytáhli rýče, zjistili jsme, že půda je načechraná jako peříčko. Mohly za to žížaly," vysvětluje.

A tak přišel s otázkou: Neděláme to vlastně po generace špatně? Tím, že půdu obracíme, vlastně ničíme celý ten mikrosvět v půdě. On se sice časem díky hnojení vzpamatuje, ale dává to půdě zabrat. Nebylo by tedy jednodušší nechat všechny ty žížaly, brouky a další organismy na pokoji a půdu místo orání jen kypřit? Nechal si patentovat jednoduchý víceúčelový nástroj, říká se mu ploskořez, se kterým se podle jeho slov může posekat tráva, strhnout drny, čechrat, prostě vše až po odstranění plevele.

Vypadá jako hák s nabroušeným ostřím na násadě. Naplocho se podškrábne plevel, kolmým tahem nahrazuje motyčku, a když s ním budete pracovat jako s golfovou holí, posekáte vysoké plevely nebo trávu. Podívejte se na video, tam to uvidíte nejlépe.

Je to vlastně ruční alternativa k traktorové verzi. "Jednou jsem byl překvapen tím, jak málo výkonný traktor dokázal snadno a rychle širokým pruhem obdělávat pole ploskořezem na rozdíl od toho, jak je to pracné při orbě pluhem. Ze zvědavosti jsem si stoupl na takto obhospodařené pole: bylo pružné. Toto bych si přál na své zahrádce," radoval se.

Způsob obdělání pole bez obracení půdy samozřejmě není nový, vždyť v některých zemích se tak hospodaří dodnes.

Tento alternativní způsob hospodaření u nás propaguje Petr Chelčický Hradil z Klubu organického zemědělství, který ploskořez sám používá k hospodaření a tvrdí, že je práce s ním snadnější než s klasickým zahradnickým náčiním.

"Chceme, aby se k půdě přistupovalo s opatrnou moudrostí a abychom ji jednou předali svým dětem v dobrém stavu," popisuje důvody, proč ho vztah mezi půdou a člověkem tak zajímá. "Nemůžete tak obdělávat hektarové lány, ale pro zahrádkáře je to požehnání. Podle našich referencí lidé po vyzkoušení ploskořezu odkládají veškerou mechanizaci. A třeba herec Jaroslav Dušek je jím tak nadšený, že nám dělá propagaci, kudy chodí," rozpaluje se Hradil.

O ploskořezu se diskutuje i na internetu. Pro klasické zahrádkáře je to přece jen dost netradiční metoda. Většinou má pozitivní reference a lidé si práci s ním pochvalují. Většinou se k němu dostali náhodou, obdrželi ho například jako dárek.

Ne všichni ho používají tak, jak zamýšlel jeho tvůrce, tedy jako jediný nástroj pro obdělávání půdy. Jsou i lidé, kteří kombinují klasický způsob obdělávání pomocí mechanizace a ploskořez pak během sezony používají jako jediný nástroj na běžnou údržbu, jako je provzdušňování a kypření půdy, odplevelování. Tím, že je na dlouhé násadě, odpadá klečení v záhoně.

"My máme příliš velký pozemek na to, abychom to zvládli bez mechanizace, ale během jara a léta se nám za ty čtyři stovky vyplatí k drobné ruční práci," říká Pavel Bičák ze Zahradního dvora Straky.

Ploskořez se prodává v několika velikostech určených pro různé druhy půdy a způsoby práce v záhoně. V základní sadě jsou dvě velikosti, zvlášť se dokupuje verze Silák určená na hrubé práce.

Autor: Marek Burza

Kup Zde: http://www.kluboz.cz/kluboz/eshop/1-1-UZITECNE-PLOSKOREZY

Superadobe v českých a moravských zahradách

Tak. Dlouho jsem nepsal. Budoucí Snězles byl vydán napospas univerzu bez mých zásahů. Pozemek zpustnul. Pokryl jej bodlák, pýr a jiné pionýrské rostliny (update - už to není pravda). Nicméně inspirace přišla s otázkou terénních úprav. Protože je pozemek mírně svažitý, měl jsem potřebu zvýšit jeho užitnou plochu na maximum a přitom neohrozit souseda na jedné straně a ulici na druhé straně navezením metrové stěny z hlíny či jejím případným sesuvem. Proto jsem se rozhodl pro terasu. Takový zub ve svahu, kde prostřední část (cca 4-5m široká) bude vodorovná, dále pak se svažující ke stranám pozemku na původní úroveň. Bokorysně: Vrchovina – kolmá stěna – nížina.

Vrchovina = užitná plocha (záhony, hrací část, odpočinková část atp.)

Nížina = sad, prales

Při zvažování způsobu výstavby zdi, která by zkulturnila povislý svah, jsem prošel téměř všechny stavební systémy, které více či méně vyhovovaly mým potřebám. Nejschopnější možností se mi jevily gabiony (uvězněné kameny), které jsou přírodní a řekněme nenásilnou (ve srovnání s cihlovou, či nedej bože betonovou zdí se základy) volbou ale poměrně finančně náročnou.

Jednou večer, těsně před usnutím na mě promluvilo mé nitro a někde kolem srdce mi zašeptalo „Superadobe“. Pojem o tomto systému jsem nějaký měl, díky Jaroslavu Duškovi a jeho Rotundě a proto jsem se o něj začal zajímat podrobněji. Nenašel jsem ale všechny potřebné informace takzvaně pod jednou střechou a tak jsem se rozhodl, že co nejvíc dostupných zdrojů sjednotím v tomto článku. Navíc informací v češtině je poskrovnu a tak každý další poznatek, či inspirace se počítá.

Stavět tímto systémem dům, ve kterém bych ubytoval svoji rodinu, by bylo velmi odvážné. Moje manželka by vám to vysvětlila. Ale opěrnou zeď? To je jiná? Člověk hodně ušetří, zpracuje hlínu z výkopu a hlavně to zvládne sám či s kamarádem. Taková zeď se dá postavit i v rámci několikadenního happeningu. Když je připravený (odkopaný) terén.

Obraťme se tedy na fakta. Co je to vlastně to Superadobe. Jde o systém výstavby s využitím materiálu získaného na daném místě. Směs z hlíny, vody a cementu (vlhká tak akorát), se cpe do nekonečného (možno i do jednotlivých) polyetylenového pytle. Naplněný pytel se zhutňuje tloukem (ruční je lepší). Pytle se horizontálně kladou vedle sebe, nijak se navzájem se nespojují, prostě se na konci zaváže a pokračuje se dalším. Vertikálně se pytle spojují ostnatým drátem, aby po sobě neklouzaly. 

Informace v CZ resp. SK a fotky :

superadobe.cz - aktuálně mi google tyto stránky vrací jako potenciální hrozbu ohrožující můj počítač, tak doufám, že se vše brzy vyřeší.

http://www.cultura.cz/zivotni-prostor/geo-obydli

http://www.prirodnistavitel.cz/superadobe/

http://www.ekobydleni.eu/domy/superadobe-jednoduche-levne-a-rychle-ekologicke-bydleni

http://bydleni.idnes.cz/herec-dusek-vlastnima-rukama-postavil-hlineny-domek-f9e-/dum_osobnosti.aspx?c=A100108_182011_dum_osobnosti_web

http://jsemkutil.cz/2013/12/superadobe/

http://domzhliny.com/typy_konstrukcie/ako-postavit-dom-zo-superadobe/

http://jindrichovice.webnode.cz/products/hlineny-dum-jaroslava-duska-/

Nutno dodat, že techniku výstavby budu studovat a popisovat pro potřeby výstavby opěrné zdi, ne domu, kde jsou technické nároky o něco vyšší. Nejsem specialista na Superadobe. Postupně se učím, shromažďuji zdroje a zaznamenávám své vědění.  Nejdříve teorii, poté foto z průběhu. Pokud budete mít tedy nějaký nápad, připomínku, domněnku tak sem s ní. Rád se přiučím a kritiku se budu snažit brát konstruktivně…

Videa multilinguální:

https://www.youtube.com/watch?v=bnWw_PrJB48 - základ pro všechny stavitele. V ANJ ale srozumitelný a hlavně názorný

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122071611-chalupa-je-hra/410236100111010

https://www.youtube.com/watch?v=owQx_PiDVmI#t=292

https://www.youtube.com/watch?v=V3yi6GmxMSU

https://www.youtube.com/watch?v=1HMu9_xe_o8

https://www.youtube.com/watch?v=1YC79lNQ1tw

https://www.youtube.com/watch?v=77p88QBAab0

Plánovanou zeď bude tvořit oblouk vykousnutý do svahu a svažující se ke stranám pozemku. Pikantní na této stěně je navíc to, že v jejím nejvyšším a nejzazším bodě, chci vybudovat výklenek na uchování vypěstovaných potravin, který jsem odkoukal u Seppa Holzera. Výklenek bude uzavíratelný, odvětraný, a protože bude ve svahu, tak půjde o jakýsi sklep. Resp. zemní vestavěnou skříň.

Teď tedy k materiálu a nástrojům.

Hlína – na pozemku

Cement – standard

Voda – standard

Nekonečný pytel – www.juta.cz, ve standardní nabídce jej nemají, ale jsou schopni dodat nekonečný pytel na zakázku

Ostnatý drát – např. zde http://www.e-pletivo.cz/inshop/ostnate-draty/ostnate-draty-zn-a-pvc/[id-21100]-ostnaty-drat-zinkovany-100m-navin.html

Míchací zařízení – buď klasická míchačka, vana, troky, směs lze také míchat přehazováním na zemi

Lopata, rýč – nabírání, házení, hloubení, mísení

Vědro, kbelík – na nabírání a sypání směsi do pytle

Tlouk – na zhutňování směsi v pytlech. Doporučuje se používat ruční nástroje než nějaké stroje. Měly by být prý efektivnější.

Hydroizolace – pravděpodobně standardní nopová fólie + drenážní trubka u paty zdi

Pokud jde o typ půdy tak stále váhám, zda je vlastně potřeba mísit jílovitou půdu s cementem. Některé zdroje uvádí, že s cementem se mísí pouze sypká, písečná zemina a dostatečně jílovitá zem po vyschnutí ztvrdne na kámen. Zkusím pohledat zdroje, s konečným řešením vás samozřejmě seznámím, a uvidíme. Ve finále, jde pouze o opěrnou zeď ve svažitém terénu, a tudíž by případné zhroucení neznamenalo katastrofu ohrožující lidské životy.  Podstatné je, aby při mísení s vodou vznikla hmota, která konzistencí připomíná koňskou koblihu (ne kravský koláč). Při zmáčknutí v dlani musí vytvořit pevnou, jednolitou zhruba kouli. Takže je nejspíš rozhodnuto. Oplývám zeminou dostatečně jílovitou, takže to risknu bez cementu. Budu mísit pouze hlínu s vodou. Při stavbě domu se také přimíchává nasekaná sláma ale to je z důvodu lepší izolace, což není náš případ.

Základy vyhloubím max. na tři vrstvy pytlů. Ještě toto téma nastuduji podrobněji a vrátím se k němu.

Co říct k izolaci od okolní zeminy. Pokud bych míchal směs s cementem, vůbec bych toto neřešil, ale pokud má být jíl tvrdý jako kámen, tak musí být suchý. Tudíž je izolace jasná a přikládám standardní nopovou izolaci do seznamu použitých materiálů.

Vracím se k rozpracovanému článku po delší odmlce. I když jsem si byl předtím jistý tím, že opěrnou superadobe stěnu budu izolovat, tak teď si tak jistý nejsem. Naopak. Bylo by dokonalé, kdyby se časem stěna stala nedělitelnou součástí svahu. Kdyby splynula. Pytle se časem rozpadnou, je možné, že zeď taky. Nejsem příznivcem technicistních řešení a raději uvítám přírodní proces přirozené změny, než že si vydupu status quo made by human… Takže experimentu budiž učiněno zadost. Dokonce přemýšlím, že se obejdu i bez cementu. Když experiment, tak se vším všudy. Konečné rozhodnutí stejně padne až pár dní předtím, než se začnou plnit pytle.

Ty, kdo ses prokousal až sem, pojmi jako zaslouženou odměnu informaci o dalším využití systému superadobe v zahradě. Dlouho jsem přemýšlel o vyvýšených záhonech a stále jsem nebyl přesvědčený technologií výstavby. Různé deskové, proutěné, plechové verze mi nepřišly jako nejvhodnější řešení a takový záhon se mi jevil jako velmi nepřirozený. Ale takové superadobe. Hlína k hlíně… Zvýšený superadobe záhon bude mnohem lépe držet vlhkost, zemina nebude protékat škvírami bednění při silnějších deštích, bednění nebude hnít, či rezivět. Zděný, či betonový záhon už je vyšší dívčí a nevím, zda bych chtěl investovat tolik peněz  do takového řešení. A navíc se takové řešení do přírodní zahrady moc nehodí. Pomocí superadobe lze použít jakýkoliv tvar. Jak pravoúhlý tak klíčovou dírku. Je to perfektní systém. Dovolím se říct, že superadobe se hodí víc na zvýšené záhony než na bydlení… Ale na bydlení se hodí samozřejmě také a to velmi.  Jsem zvědavý, kde se takový záhon objeví jako první. Ve Snězlesu? Nebo u tebe na zahradě? Jestli ano, tak dej vědět…

To je pro začátek asi tak vše. Pokud bych čekal na další nápady a inspirace tak článek nedokončím nikdy. Doufám, že jsem alespoň nepatrně přispěl k rozšíření povědomí o stavebním systému, který lze využít na spoustu způsobů a na spoustě míst a to i v případech, kdy chybí peníze ale ne nadšení.  

MR

Novoty pro ploty

Plot jedlý ba chutný

Zdá se to jako nedůležitá součást budování rodinného hnízda, zahrady či jiné části pozemku, kterou potřebujete vytyčit a označit tak, aby každému bylo jasné, že tady je Pepovo, ale můžete mít jenom plot a naproti tomu můžete mít  p l o t . V současné době vyžadujeme od plotu plnění vícero funkcí. Nejen vymezující a ochrannou, ale také okrasnou, snadno udržovatelnou a z vnějšku omezující co do hlediska viditelnosti, hlučnosti a prašnosti. Pokud jde o mě samotného, tak upřednostňuji další vlastnosti, které by plot mohl plnit. A sice jedlost a výnosnost (ne za každou cenu). Z toho jednoznačně vyplývá, že nebudu řešit plot zděný, kamenný, plechový, dřevěný či jakýkoliv stavebně a finančně náročný. Z hlediska stavebního půjde pouze o vyměření a zabetonování pár sloupků a natažení pletiva. Toť vše. Pak přijdou na řadu keře, či stromy v keřovité formě. A zde nastává bod zvratu. Zlomový okamžik, který rozhodne.

Protože jedna část pozemku sousedí s poměrně rušnou silnicí 1. třídy, je protihluková a protiprašná zábrana priorita číslo jedna. Původně jsem zvažoval túje, jenomže vedle nesporných výhod (stálezelené, neopadavé, kompaktní) mají i své nevýhody, jako je vysoká odrazivost zvuků, nutnost zachování monokultury a zejména okyselování půdy, což je pro ekozahradníka, jímž se snažím být, téměř nepřekonatelná překážka. Díky čtenářce Jitce, která mi poslala velmi zajímavý odkaz, jsem zjistil, že pokud jde o prašnost, existují mnohem účinnější keře než pouze túje. Jejich nevýhoda je to, že jsou opadavé.

To je další komplikace, která v zimě minimalizuje protiprašnost a protihlučnost takového plotu na minimum. S tímto nedostatkem si ale dokáže poradit habr, který je dobře tvarovatelný, technicky odladěným střihem se dá zvýšit jeho neprostupnost a zejména jeho listy opadávají až když začnou růst listy nové. Tudíž vhodnou kombinací habru, protiprašných/hlukových a okrasných keřů dokážeme vytvořit plot, který celoročně bude splňovat požadavky na protihlučnost, protiprašnost, bude okrasný a nebude měnit ph půdy. Nároky na plodivost a výnosnost hodlám uplatňovat u plotu, který nesousedí s vytíženou komunikací. K habru tedy přidám čimišník, dřišťál obecný, šeřík obecný, hlošina úzkolistá, škumpa orobincová, komule davidova (komule je jídelnou pro motýly a kopřiva porodnicí - tudíž pokud se chcete kochat křehkou krásou motýlí, tak komule&kopřivy.)

Plot nejedlý, protiprašný, protihlukový

Jedlý plot by tedy měl být jedlý a krásný. Proto mám v plánu sázet keře střídavě ve dvou řadách. Ve vnější řadě směrem ven, keře spíše krásné a ne nutně jedlé, pokud možno většího vzrůstu a husté. V řadě do zahrady poté můžu volit rukou volnější a to hlavě keře jedlé a chutné. Nevadí, že keře prorostou, že na některé plody nedosáhnu, někdo je otrhá z druhé strany nebo je proberou zahradní živočichové. Naopak. Takový jedlý a chutný plot může přilákat živočichy druhotně likvidující „škůdce“ v zahradě a vzbudit v sousedech touhu vlastnit podobné vysoce užitkové keře, ne nutně ve formě plotu. Plot tak bude plnit i funkci krajinotvornou a zejména vzdělávací.

Ne všude jsou však ty nejvhodnější podmínky a tak je potřeba volit keře podle jejich preferencí. Stín vs. slunce. Vlhko vs. sucho atp. Podle místních specifik budu z jedlých rostlin do plotu volit Zimolez kamčatský, růži šípkovou, rakytník řešetlákový, lísku obecnou, muchovník oválný, hloh, dřín obecný, aronii, kustovnici čínskou či mišpuli.

Pokud to jde, snažím se volit rostliny původní či historické i když se nebráním ani jisté soběstačné exotice či odvážným experimentům. Množící se zatújované a zakůrované „okrasné“ zahrady nejsou vůbec žádným přínosem pro lokální biodiverzitu či člověka samotného. Je jen otázka času, kdy si více zahrádkářů uvědomí, že zavařená túje v sladkokyselém nálevu či čaj z kůrového mulče nejsou lahůdkami, které by běžný člověk chtěl zařadit do svého jídelníčku.

V rámci zachování sousedských vztahů na únosné úrovni je také dobré počítat s dostatečnou vzdáleností vzrostlých keřů od plotu. Proto budu volit takovou vzdálenost, aby šlo vždy mezi keřem a plotem projít, čouhající větve prostříhat, plody očesat. Je to vhodné i v případě, kdy se soused rozhodne svůj plot natřít či dokonce vyměnit. Ušetříme si tak spoustu komplikací ve formě totálního průklestu, fyzického průplesku či soudního průtahu i za cenu zmenšení vlastního pozemku. Jedná se o pás cca 1,5 -2 m široký pro vegetaci + 40 cm pěšinka podél plotu. S tím je potřeba počítat již v době výsadby a bude poměrně bolestivé sázet keře 140cm od plotu. Jistě se také najdou nějací hluční posměváčci či ironičtí vševědové, kteří vše patřičně okomentují ale ušetřené nervy za to stojí. V mém případě tato protikonfliktní úprava platí pouze pro dvě strany pozemku.

Samozřejmě budu velmi rád za vaše připomínky, znalosti a rozšíření mého pilotního plotního plánu, protože jistě ještě spousta dalších informací moji hlavu neomyla. Předem za ně děkuji.

Lencher Falprea

O včelaření s Jaroslavem Duškem

Nečekaný nález pro Snězles. I když se Jaroslav Dušek vyskytuje zejména na Probuzení, tak tento pořad je kombinací pro mé srdce jak stvořenou. LF.

Sušit či nesušit?

Extra drahé křížaly - 1ks jablečné křížaly Kč 6,-

Sušení je pravděpodobně jeden z nejstarších způsobů konzervace a uchovávání potravin. Váhám pouze, zda mražení nebylo použito dřív, tak trochu omylem… Ostatně jako většina lidských vynálezů, přišla na svět omylem. Mražení je ovšem v našem mírném pásu energeticky nejnáročnější. Nebo by alespoň mělo být. Ne však v mém případě. Z vlastní zkušenosti bych mohl tuto domněnku rozporovat. Ač to nemám přesně změřeno, stačí mi k tomu skutečnost, že po středně intenzivním letošním sušení v zapůjčené sušičce nám byly zvednuty měsíční poplatky za el. energii o Kč 300,- a vyúčtován doplatek Kč -1500,-.

Takže sušička šla z domu (byl to zřejmě starší typ) a otevřel jsem hlavu novým alternativám. Sice jsem lehce zanevřel na předražené křížaly ale vůči sušení potravin jsem zůstal inertní. Nebo možná spíše naopak, hledání možného méně nákladného způsobu sušení ve mně probudilo nový elán.

Mám totiž v plánu (spolu s kolegou ing.) sestrojit elektricky nezávislou sušičku, která bude využívat pouze slunečního svitu k plnému provozu. Použit bude menší solární kolektor, PC ventilátor o větším průměru (120mm), vlastnoručně zkonstruovaný black-box (ohřívání vzduchu). Sušička bude fungovat za slunečního svitu, tajně doufám, že i v interiéru. Slunce nejenže ohřeje vzduch v black-boxu ale také vyrobí elektřinu pro pohon ventilátoru, který ohřátý vzduch prožene kolem potravin na roštech. Velmi jednoduché. Vhodné pro domácnosti, chaty a zahrádky bez elektřiny.

Jakmile bude sestrojen prototyp, dám vědět.

Co se týká sušení samotného, zkoušel jsem jablečné placky, o kterých jsem se už zmiňoval. Dopadly výborně, ani jsem je nestačil zdokumentovat. Jablka jsem nastrouhal na hrubém struhadle. Krásně se oddělil mošt od dužiny, takže jsem využil dvojího užitku, vychutnal si mošt a na usušení placky nemusel čekat tak dlouho. Vzhledem ke staršímu typu sušičky jsem neměl k dispozici umělohmotné nepropustné talíře a místo nich jsem použil pečící papír vystříhnutý do požadovaného tvaru. Z toho důvodu jsem také z nastrouhaných jablek musel vyždímat co nejvíce moštu a hmotu jsem nenalil ale spíš vysypal na rošt. Suché to bylo za chvíli a výborně se to natrhané hodí do domácích vloček.

Sušil jsem i švestky. Zatím jsou to moje nejoblíbenější křížaly. Letos bylo švestek velmi mnoho a šarka se nějak nestihla probudit, takže po naplnění sudů kvasu (tchán si nedal říct), zbyla spousta švestek na sušení. Docela mě překvapilo, když jsem vypeckováváním švestek vzbudil všeobecný údiv, neboť se prý vždycky švestky sušily s peckou. Nedovedl jsem si živě představit, jak bych takové křížaly odděloval od pecky a tak jsem pokračoval dál. A udělal jsem dobře. Švestky u mě vedou.

Další byly broskve. Jednoho dne jsem se zastavil u rodičů a na zahradě jsem objevil spoustu popadaných broskví, které nikdo ještě nestihl posbírat. Protože bylo brzo ráno, přehodnotil jsem dynamicky priority, návštěvu zrušil, broskve naházel do tašky a zmizel. Bylo jich hodně a hrozilo riziko, že je nestačíme sníst a tak jsem je raději zpracoval hned, než je poté postupně vyhazovat. Odvděčily se lehce pikantní (rozuměj štiplavou) chutí rozplývající se na jazyku. Krájel jsem je na tenké plátky, takže se sušené doopravdy rozplývaly, leč každý má jiné preference. Manželka na ně ale nedá dopustit.

Na rajčata sušená na slunci nedošlo. Letos (spíš teda vloni) jich bylo málo, i když tchán omylem, ke své nelibosti, objevil dužnatou odrůdu, která má málo šťávy a na sušení se hodí velmi. Doufám, že letos se urodí více, abych mohl nějaká usušit a naložit do olivového oleje. V mých očích je totiž jen málo lepších jídel než dobré těstoviny s pestem, sušenými rajčaty a parmezánem. A olej, ve kterém jsou sušená rajčata naložená dodá každému jídlu originální, téměř dokonalou chuť.

Jo a abych nezapomněl. Rozhodně sušit. Není nad vlastní dobroty. To je bez diskuze, tím spíš, když to člověka baví, že ano. Jenom se vyplatí předtím dvakrát měřit. Či spíše přemýšlet a počítat.

Lencher Falprea