čtvrtek 21. března 2013

Sušit či nesušit?

Extra drahé křížaly - 1ks jablečné křížaly Kč 6,-
Sušení je pravděpodobně jeden z nejstarších způsobů konzervace a uchovávání potravin. Váhám pouze, zda mražení nebylo použito dřív, tak trochu omylem… Ostatně jako většina lidských vynálezů, přišla na svět omylem. Mražení je ovšem v našem mírném pásu energeticky nejnáročnější. Nebo by alespoň mělo být. Ne však v mém případě. Z vlastní zkušenosti bych mohl tuto domněnku rozporovat. Ač to nemám přesně změřeno, stačí mi k tomu skutečnost, že po středně intenzivním letošním sušení v zapůjčené sušičce nám byly zvednuty měsíční poplatky za el. energii o Kč 300,- a vyúčtován doplatek Kč -1500,-.
Takže sušička šla z domu (byl to zřejmě starší typ) a otevřel jsem hlavu novým alternativám. Sice jsem lehce zanevřel na předražené křížaly ale vůči sušení potravin jsem zůstal inertní. Nebo možná spíše naopak, hledání možného méně nákladného způsobu sušení ve mně probudilo nový elán.

Mám totiž v plánu (spolu s kolegou ing.) sestrojit elektricky nezávislou sušičku, která bude využívat pouze slunečního svitu k plnému provozu. Použit bude menší solární kolektor, PC ventilátor o větším průměru (120mm), vlastnoručně zkonstruovaný black-box (ohřívání vzduchu). Sušička bude fungovat za slunečního svitu, tajně doufám, že i v interiéru. Slunce nejenže ohřeje vzduch v black-boxu ale také vyrobí elektřinu pro pohon ventilátoru, který ohřátý vzduch prožene kolem potravin na roštech. Velmi jednoduché. Vhodné pro domácnosti, chaty a zahrádky bez elektřiny.
Jakmile bude sestrojen prototyp, dám vědět.

Co se týká sušení samotného, zkoušel jsem jablečné placky, o kterých jsem se už zmiňoval. Dopadly výborně, ani jsem je nestačil zdokumentovat. Jablka jsem nastrouhal na hrubém struhadle. Krásně se oddělil mošt od dužiny, takže jsem využil dvojího užitku, vychutnal si mošt a na usušení placky nemusel čekat tak dlouho. Vzhledem ke staršímu typu sušičky jsem neměl k dispozici umělohmotné nepropustné talíře a místo nich jsem použil pečící papír vystříhnutý do požadovaného tvaru. Z toho důvodu jsem také z nastrouhaných jablek musel vyždímat co nejvíce moštu a hmotu jsem nenalil ale spíš vysypal na rošt. Suché to bylo za chvíli a výborně se to natrhané hodí do domácích vloček.

Sušil jsem i švestky. Zatím jsou to moje nejoblíbenější křížaly. Letos bylo švestek velmi mnoho a šarka se nějak nestihla probudit, takže po naplnění sudů kvasu (tchán si nedal říct), zbyla spousta švestek na sušení. Docela mě překvapilo, když jsem vypeckováváním švestek vzbudil všeobecný údiv, neboť se prý vždycky švestky sušily s peckou. Nedovedl jsem si živě představit, jak bych takové křížaly odděloval od pecky a tak jsem pokračoval dál. A udělal jsem dobře. Švestky u mě vedou.

Další byly broskve. Jednoho dne jsem se zastavil u rodičů a na zahradě jsem objevil spoustu popadaných broskví, které nikdo ještě nestihl posbírat. Protože bylo brzo ráno, přehodnotil jsem dynamicky priority, návštěvu zrušil, broskve naházel do tašky a zmizel. Bylo jich hodně a hrozilo riziko, že je nestačíme sníst a tak jsem je raději zpracoval hned, než je poté postupně vyhazovat. Odvděčily se lehce pikantní (rozuměj štiplavou) chutí rozplývající se na jazyku. Krájel jsem je na tenké plátky, takže se sušené doopravdy rozplývaly, leč každý má jiné preference. Manželka na ně ale nedá dopustit.

Na rajčata sušená na slunci nedošlo. Letos (spíš teda vloni) jich bylo málo, i když tchán omylem, ke své nelibosti, objevil dužnatou odrůdu, která má málo šťávy a na sušení se hodí velmi. Doufám, že letos se urodí více, abych mohl nějaká usušit a naložit do olivového oleje. V mých očích je totiž jen málo lepších jídel než dobré těstoviny s pestem, sušenými rajčaty a parmezánem. A olej, ve kterém jsou sušená rajčata naložená dodá každému jídlu originální, téměř dokonalou chuť.

Jo a abych nezapomněl. Rozhodně sušit. Není nad vlastní dobroty. To je bez diskuze, tím spíš, když to člověka baví, že ano. Jenom se vyplatí předtím dvakrát měřit. Či spíše přemýšlet a počítat.

Lencher Falprea

4 komentáře:

  1. Rozhodně sušit. Nad tu vůni a chuť nic není! Švestky se u nás nestihnou ani ohřát, jablka ještě máme:)
    Mimochodem - blog mého srdce. Díky!

    OdpovědětSmazat
  2. Ano Lucie, sušené ovoce má něco do sebe. A co teprve takové sušené moruše, aronie či muchovník!!!

    OdpovědětSmazat
  3. Dobrý den, na Vašich stránkách (Snězles) jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s druhým největším internetovým knihkupectvím Megaknihy.cz. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte název Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

    OdpovědětSmazat