A tak jsem začal, srovnal jsem budoucí podlahu. Základové
pásy jsem podsypal štěrkem a srovnal do váhy. Mám výhodu, že sklep bude cca 40 cm
pod úrovní nižší terasy a cca 220 cm pod úrovní vyšší terasy, tzn. že nemusím
používat zdvojené základové pásy, neboť první cca 4 řady pytlů budou zasypány.
Zasypána bude vlastně celá zadní směna, která bude utopená ve vyšší terase a to
i včetně střechy.
Protože stavba bude od spodní vlhkosti izolována pouhým
štěrkem a jarní deště dosti často způsobují zvednutí spodní vody, zvolil jsem
použití cementu pro základové pásy a to v poměru 6:1 (6 dílů jílu : 1 dílu
cementu). Mám tu výhodu/nevýhodu, že na pozemku, kde se Snězles nachází se
vyskytuje čistý a kvalitní jíl ve zvýšené míře. Jako zahrádkář nejásám, leč
jako stavitel si libuji. Z toho důvodu plánuji i vybudování jílového
jezírka, které se samo nabízí. Nicméně jíl je tvrdý jako kámen pouze
v suchém stavu a pokud je poblíž nějaká vlhkost, jíl ji milerád nasákne.
Jílová stavba po delším působení spodní vody by však hrozila kolapsem. Proto
zatím přisypávám cement a mám klidné noci. Stavba samotná bude v místě
zasypání izolována klasickou nopovkou, což mi teoreticky umožní, použít pro
vyšší řady pytlů použít čistý jíl bez cementu. Zatím však nejsem zcela
rozhodnutý, zda této možnosti využiji. S cementem jsem takový klidnější.
Na spodní řadu pytlů (pytel standardní PP 60x40 cm) to vychází cca 2,5 pytle
25kg cementu.
Jíl má tu nevýhodu, že má tendenci hrudkovatět a lepit. Do
takového materiálu rozmíchat cement je věru sysifovská práce, nicméně je
proveditelná. Příprava samotné hlíny je tudíž aktuálně fyzicky nejnáročnější
prací. Jíl s cementem míchám na plechu na zemi (míchačka by vyžadovala
perfektně sypkou zeminu a s mokrým slepeným jílem by si nerozuměla).
Odměřím 2 kbelíky hlíny, lopatou rozmělním, přidám půl kbelíku cementu,
promíchám, a ještě jeden kbelík hlíny a domíchám. Během celého procesu
rozmělňuji velké hrudky na menší a ty na ještě menší. Dle aktuální vlhkosti hlíny
přidám vodu. Někdy 8 litrů, někdy jenom 5l. Vlhkost míchané směsi je stěžejní
záležitostí, neboť příliš vlhká směs při utloukání hůře drží tvar a přebytečná
voda prosakuje pytlem. Příliš suchá směs by takový problém být neměla, neboť
časem natáhne potřebou vlhkost ze země a ztvrdne. Pro utloukání je vhodnější
sušší směs. Takže vody spíše méně. Mám takovou zkušenost, že směs tvrdne po cca
2-3 hodinách a poté s ní už nic nelze udělat.
Zatím tedy buduji první, základové, řady. Bojuji s úhlováním pytlů. Je problém natvarovat cca 35kg těžký pytel specifického tvaru do vhodného rádiusu (správně rádia, ale mohlo by být nesprávně vyloženo a pochopeno), tak, aby kontaktní strany k sobě doléhaly po celé délce a tvořily tak ve finále kompaktní kružnici bez vykousnutých mezer.
Uprostřed sklepa mám vrut s hliníkovou trubkou, podle
které, pomocí 150 cm pravítka, odměřuji správný poloměr u každého pytle.
Pro začátek to je všechno, co jsem
chtěl sdělit, ale věřím, že během výstavby se budou objevovat další a další
záludnosti a situace, které budu řešit operativně až na místě. Např. zádveří,
stříška, větrání, střecha resp. náhrada střechy, příprava pro police, omítka,
příprava na omítku atp.
Ještě musím rozehnat chmury, které trápí některé nerozhodnuté,
ohledně trvanlivosti PP pytlů v našich podmínkách. PP degraduje pod UV
světlem. Pokud pytle zasypete hlínou, nebo je pomažete vápenocementovou směsí
tak nemusíte mít strach, že by z nich do příštího roku zbyly jenom třásně.
Osobně jsem provedl test, kdy jsem před cca 5 lety pár pytlů naplnil a použil je jako terénní prvek bez překrytí jejich povrchu. Nic se nerozpadá a pytle stále drží. Nutno dodat, že jde o pytle vyrobené na zakázku ve firmě Juta, kde už si v dnešní době koupíte pouze pytle rašlové.
