Novoty pro ploty

Plot jedlý ba chutný

Zdá se to jako nedůležitá součást budování rodinného hnízda, zahrady či jiné části pozemku, kterou potřebujete vytyčit a označit tak, aby každému bylo jasné, že tady je Pepovo, ale můžete mít jenom plot a naproti tomu můžete mít  p l o t . V současné době vyžadujeme od plotu plnění vícero funkcí. Nejen vymezující a ochrannou, ale také okrasnou, snadno udržovatelnou a z vnějšku omezující co do hlediska viditelnosti, hlučnosti a prašnosti. Pokud jde o mě samotného, tak upřednostňuji další vlastnosti, které by plot mohl plnit. A sice jedlost a výnosnost (ne za každou cenu). Z toho jednoznačně vyplývá, že nebudu řešit plot zděný, kamenný, plechový, dřevěný či jakýkoliv stavebně a finančně náročný. Z hlediska stavebního půjde pouze o vyměření a zabetonování pár sloupků a natažení pletiva. Toť vše. Pak přijdou na řadu keře, či stromy v keřovité formě. A zde nastává bod zvratu. Zlomový okamžik, který rozhodne.

Protože jedna část pozemku sousedí s poměrně rušnou silnicí 1. třídy, je protihluková a protiprašná zábrana priorita číslo jedna. Původně jsem zvažoval túje, jenomže vedle nesporných výhod (stálezelené, neopadavé, kompaktní) mají i své nevýhody, jako je vysoká odrazivost zvuků, nutnost zachování monokultury a zejména okyselování půdy, což je pro ekozahradníka, jímž se snažím být, téměř nepřekonatelná překážka. Díky čtenářce Jitce, která mi poslala velmi zajímavý odkaz, jsem zjistil, že pokud jde o prašnost, existují mnohem účinnější keře než pouze túje. Jejich nevýhoda je to, že jsou opadavé.

To je další komplikace, která v zimě minimalizuje protiprašnost a protihlučnost takového plotu na minimum. S tímto nedostatkem si ale dokáže poradit habr, který je dobře tvarovatelný, technicky odladěným střihem se dá zvýšit jeho neprostupnost a zejména jeho listy opadávají až když začnou růst listy nové. Tudíž vhodnou kombinací habru, protiprašných/hlukových a okrasných keřů dokážeme vytvořit plot, který celoročně bude splňovat požadavky na protihlučnost, protiprašnost, bude okrasný a nebude měnit ph půdy. Nároky na plodivost a výnosnost hodlám uplatňovat u plotu, který nesousedí s vytíženou komunikací. K habru tedy přidám čimišník, dřišťál obecný, šeřík obecný, hlošina úzkolistá, škumpa orobincová, komule davidova (komule je jídelnou pro motýly a kopřiva porodnicí - tudíž pokud se chcete kochat křehkou krásou motýlí, tak komule&kopřivy.)

Plot nejedlý, protiprašný, protihlukový

Jedlý plot by tedy měl být jedlý a krásný. Proto mám v plánu sázet keře střídavě ve dvou řadách. Ve vnější řadě směrem ven, keře spíše krásné a ne nutně jedlé, pokud možno většího vzrůstu a husté. V řadě do zahrady poté můžu volit rukou volnější a to hlavě keře jedlé a chutné. Nevadí, že keře prorostou, že na některé plody nedosáhnu, někdo je otrhá z druhé strany nebo je proberou zahradní živočichové. Naopak. Takový jedlý a chutný plot může přilákat živočichy druhotně likvidující „škůdce“ v zahradě a vzbudit v sousedech touhu vlastnit podobné vysoce užitkové keře, ne nutně ve formě plotu. Plot tak bude plnit i funkci krajinotvornou a zejména vzdělávací.

Ne všude jsou však ty nejvhodnější podmínky a tak je potřeba volit keře podle jejich preferencí. Stín vs. slunce. Vlhko vs. sucho atp. Podle místních specifik budu z jedlých rostlin do plotu volit Zimolez kamčatský, růži šípkovou, rakytník řešetlákový, lísku obecnou, muchovník oválný, hloh, dřín obecný, aronii, kustovnici čínskou či mišpuli.

Pokud to jde, snažím se volit rostliny původní či historické i když se nebráním ani jisté soběstačné exotice či odvážným experimentům. Množící se zatújované a zakůrované „okrasné“ zahrady nejsou vůbec žádným přínosem pro lokální biodiverzitu či člověka samotného. Je jen otázka času, kdy si více zahrádkářů uvědomí, že zavařená túje v sladkokyselém nálevu či čaj z kůrového mulče nejsou lahůdkami, které by běžný člověk chtěl zařadit do svého jídelníčku.

V rámci zachování sousedských vztahů na únosné úrovni je také dobré počítat s dostatečnou vzdáleností vzrostlých keřů od plotu. Proto budu volit takovou vzdálenost, aby šlo vždy mezi keřem a plotem projít, čouhající větve prostříhat, plody očesat. Je to vhodné i v případě, kdy se soused rozhodne svůj plot natřít či dokonce vyměnit. Ušetříme si tak spoustu komplikací ve formě totálního průklestu, fyzického průplesku či soudního průtahu i za cenu zmenšení vlastního pozemku. Jedná se o pás cca 1,5 -2 m široký pro vegetaci + 40 cm pěšinka podél plotu. S tím je potřeba počítat již v době výsadby a bude poměrně bolestivé sázet keře 140cm od plotu. Jistě se také najdou nějací hluční posměváčci či ironičtí vševědové, kteří vše patřičně okomentují ale ušetřené nervy za to stojí. V mém případě tato protikonfliktní úprava platí pouze pro dvě strany pozemku.

Samozřejmě budu velmi rád za vaše připomínky, znalosti a rozšíření mého pilotního plotního plánu, protože jistě ještě spousta dalších informací moji hlavu neomyla. Předem za ně děkuji.

Lencher Falprea

O včelaření s Jaroslavem Duškem

Nečekaný nález pro Snězles. I když se Jaroslav Dušek vyskytuje zejména na Probuzení, tak tento pořad je kombinací pro mé srdce jak stvořenou. LF.

Sušit či nesušit?

Extra drahé křížaly - 1ks jablečné křížaly Kč 6,-

Sušení je pravděpodobně jeden z nejstarších způsobů konzervace a uchovávání potravin. Váhám pouze, zda mražení nebylo použito dřív, tak trochu omylem… Ostatně jako většina lidských vynálezů, přišla na svět omylem. Mražení je ovšem v našem mírném pásu energeticky nejnáročnější. Nebo by alespoň mělo být. Ne však v mém případě. Z vlastní zkušenosti bych mohl tuto domněnku rozporovat. Ač to nemám přesně změřeno, stačí mi k tomu skutečnost, že po středně intenzivním letošním sušení v zapůjčené sušičce nám byly zvednuty měsíční poplatky za el. energii o Kč 300,- a vyúčtován doplatek Kč -1500,-.

Takže sušička šla z domu (byl to zřejmě starší typ) a otevřel jsem hlavu novým alternativám. Sice jsem lehce zanevřel na předražené křížaly ale vůči sušení potravin jsem zůstal inertní. Nebo možná spíše naopak, hledání možného méně nákladného způsobu sušení ve mně probudilo nový elán.

Mám totiž v plánu (spolu s kolegou ing.) sestrojit elektricky nezávislou sušičku, která bude využívat pouze slunečního svitu k plnému provozu. Použit bude menší solární kolektor, PC ventilátor o větším průměru (120mm), vlastnoručně zkonstruovaný black-box (ohřívání vzduchu). Sušička bude fungovat za slunečního svitu, tajně doufám, že i v interiéru. Slunce nejenže ohřeje vzduch v black-boxu ale také vyrobí elektřinu pro pohon ventilátoru, který ohřátý vzduch prožene kolem potravin na roštech. Velmi jednoduché. Vhodné pro domácnosti, chaty a zahrádky bez elektřiny.

Jakmile bude sestrojen prototyp, dám vědět.

Co se týká sušení samotného, zkoušel jsem jablečné placky, o kterých jsem se už zmiňoval. Dopadly výborně, ani jsem je nestačil zdokumentovat. Jablka jsem nastrouhal na hrubém struhadle. Krásně se oddělil mošt od dužiny, takže jsem využil dvojího užitku, vychutnal si mošt a na usušení placky nemusel čekat tak dlouho. Vzhledem ke staršímu typu sušičky jsem neměl k dispozici umělohmotné nepropustné talíře a místo nich jsem použil pečící papír vystříhnutý do požadovaného tvaru. Z toho důvodu jsem také z nastrouhaných jablek musel vyždímat co nejvíce moštu a hmotu jsem nenalil ale spíš vysypal na rošt. Suché to bylo za chvíli a výborně se to natrhané hodí do domácích vloček.

Sušil jsem i švestky. Zatím jsou to moje nejoblíbenější křížaly. Letos bylo švestek velmi mnoho a šarka se nějak nestihla probudit, takže po naplnění sudů kvasu (tchán si nedal říct), zbyla spousta švestek na sušení. Docela mě překvapilo, když jsem vypeckováváním švestek vzbudil všeobecný údiv, neboť se prý vždycky švestky sušily s peckou. Nedovedl jsem si živě představit, jak bych takové křížaly odděloval od pecky a tak jsem pokračoval dál. A udělal jsem dobře. Švestky u mě vedou.

Další byly broskve. Jednoho dne jsem se zastavil u rodičů a na zahradě jsem objevil spoustu popadaných broskví, které nikdo ještě nestihl posbírat. Protože bylo brzo ráno, přehodnotil jsem dynamicky priority, návštěvu zrušil, broskve naházel do tašky a zmizel. Bylo jich hodně a hrozilo riziko, že je nestačíme sníst a tak jsem je raději zpracoval hned, než je poté postupně vyhazovat. Odvděčily se lehce pikantní (rozuměj štiplavou) chutí rozplývající se na jazyku. Krájel jsem je na tenké plátky, takže se sušené doopravdy rozplývaly, leč každý má jiné preference. Manželka na ně ale nedá dopustit.

Na rajčata sušená na slunci nedošlo. Letos (spíš teda vloni) jich bylo málo, i když tchán omylem, ke své nelibosti, objevil dužnatou odrůdu, která má málo šťávy a na sušení se hodí velmi. Doufám, že letos se urodí více, abych mohl nějaká usušit a naložit do olivového oleje. V mých očích je totiž jen málo lepších jídel než dobré těstoviny s pestem, sušenými rajčaty a parmezánem. A olej, ve kterém jsou sušená rajčata naložená dodá každému jídlu originální, téměř dokonalou chuť.

Jo a abych nezapomněl. Rozhodně sušit. Není nad vlastní dobroty. To je bez diskuze, tím spíš, když to člověka baví, že ano. Jenom se vyplatí předtím dvakrát měřit. Či spíše přemýšlet a počítat.

Lencher Falprea

Snězles design

Pustil jsem se do práce, protože doufám, že čím více energie budu budoucímu Snězlesu věnovat, tím dříve se zhmotní ve skutečnost. Zatím to vázne, neboť osázení pozemku závisí na mnoha dalších elementech než jsou moje potřeby či nadšení. A tak plánuji a věřím a posílám energii do paralelních realit. 

Na obrázku je vidět pozemek pro budoucí Snězles. Hranatý tvar vlevo uprostřed znázorňuje dům a hnědá kola kolem dokola hranic pozemku jsou plánované stromy, dle odhadovaných velikostí korun. V PS jsem dopsal nečitelné názvy možných stromů, jímž odpovídá daná velikost koruny. Toto plánování je důležité z toho důvodu, abychom se vyvarovali pozdějších sousedských bitek, soudních tahanic, škůdců v propletených korunách stromů do kterých nemůže slunce a vzduch či větve zapíchnuté ve střešní krytině.

Zatím nejsem zcela rozhodnutý, které dva největší stromy mám zvolit. Dlouho jsem byl pro Jedlý kaštan ale ten k sobě potřebuje druhý strom kvůli opylení a takto plýtvat místem nemohu. Dále mě napadl Ořešák, jehož využití je velmi velké ale opět má své "ale" a to v podobě jeho aleopatie jíž omezuje růst rostli pod svojí korunou - také plýtvání místem. Zbývá mi Oskeruše, kterou jsem dostal z jižní Moravy a už mi druhým rokem úspěšně přežívá v kontejneru. Její "ale" spočívá ve velmi dlouhém období do první sklizně. 

Pozemek je mírně svažitý a ze strany od severu k jihu klesá. Na jižní straně pozemku se nachází silnice, poměrně rušná a tady pomalu ale jistě dozrává první jistota, která sice ne plně koresponduje s pravidly ekozahradničení ale plně koresponduje se snížením hluku a prašnosti po celý rok a to je vysazení tůjí po celé jižní délce pozemku. Výhoda je, že tyto tůje odhluční silnici ale nezabrání slunci, prohřát celý pozemek. 

JV část domu společně se stromy na SV straně pozemku vytvoří tzv. sluneční past ve které bude umístěna bylinková skalka a záhony, které tímto budou mít k dispozici maximum tepla a světla dostupného na tomto pozemku. A stejně tak stromy typu broskev, meruňka a zkusil bych i fíkovník. 

Ve svahu jižní části pozemku ještě plánuji sklep. Je to opět jedno z velkých dilemat neboť zatím nevím, zda zvolit vlhký či suchý sklep. Měl by pojmout brambory, jablka (tzn. dvě oddělené místnosti), dýně, lahve vína a kořalky (spíš ale moštu) a jiné výpěstky.  

Ze SV stany domu je vstup, tudíž vjezd do garáže a chodník a také nejméně světla z celého pozemku. Proto, abych neupíral pokojům na této straně světlo, budu volit nejspíše keře a stínomilné byliny. 

Pokud máte nějaký tip, zlepšovák či jiný návrh, sem s ním. Rád ho zvážím a případně zakomponuji.

LF